Přestože tento rok kazilo všem plány vy-víte-co, zvládli jsme několikrát odbočit z hlavní cesty a vydali se na nějaké ty kopce. Kopce máme rádi. Vojta je má rád, protože mu zvedají tep, čímž si zlepšuje svou fyzickou kondici, prej. Pro mě je to duševní terapie. Zprvu tedy kopce nenávidím, pak na ně ale zapomenu, protože mají všechno, co v nížinách člověk nenajde. Nekonečné výhledy, jen příroda, ptáci a vy. Vy samotincí a žádné davy lidí.
Vojtu jednou napadlo, že bych si mohla vést deník našich cest. Abychom měli evidenci, co už jsme prošli. A jestli se tam chceme jednou vrátit. Já si deník chtěla psát, abych se mohla hlavně poučit do příště.
Tak třeba výlet: Dobřichovice–Řevnice.
Mohli jsme si trasu zvolit večer před tím, ne 20 minut před odjezdem. V tom shonu člověk zapomene i na svoje pohorky a pak ve vlaku běduje. Můj případ samo sebou. Příště na ně budu myslet, abych nemusela kňourat před každou zablácenou cestou v teniskách a přemýšlet, jestli zvládnu bláto v louži přeskočit a neuklouznout. Tenisky to odnesly solidně. Celé zablácené!
Před každým kopcem váhám, jestli někdy ty slovinské hory ještě zvládnu. Byli jsme tam kdysi s gymplem a patří mezi mé nejhezčí vzpomínky. Tolik si přeju se tam vrátit! Po letech bez fyzické zátěže prosím Vojtu, aby mě vytrénoval. Abych měla fyzičku jako Rambo, kdyby mu měli nasadit pohorky a dát mu za cíl zdolat vrcholky hor.
Vojta mi do kopců pomáhá – tlačí mě do zad a říká, jak mi bude pomáhat jenom v nouzi, když už nebudu moct. Je to téměř každý kopec, když si v náhodný okamžik uvědomím, že bych vážně měla pracovat s tím vším sama, abych nebyla to poleno, brzda a kdovíco. Tak jsem začala snášet tu nemilosrdnou tíhu převýšení a na vrcholku mi bylo dobře. Jaká radost z každé cesty dolů! Dokoukali jsme nedávno tu novou vánoční pohádku na ČT, tak jsem sem tam na cestě dolů dělala zářící Deničku – ruce jsem měla až do nebe a usmívala se, jak to šlo. Já zářím, já mám takovou radost!
Dobřichovice-Řevnice po modré. Krásný výlet na necelé tři hodiny dle vašeho tempa, kousíček vlakem z Prahy. S architektonickou vsuvkou v části, která si říká Brunšov. To byste se pořád zastavovali, abyste si každou tu prvorepublikovou vilku mohli dostatečně užít. A pak už jen lesy, kopce, lom a malý rybníček.
Šťastný Nový rok, ať je celý svět zdravý a ať se vzájemně podporujeme v tom, co nám přináší radost.